Stolečku, prostři se! Každá hospodyňka / kuchařka by si někdy přála, kdyby jí takovýto stoleček, alespoň v neděli, uvařil sám, a to minimálně tříchodové menu. Někdy mám pocit, že stojím jen u vařiče a u plotny. Jsou chvíle, kdy mě vaření baví a někdy absolutně ne. Nicméně jak už jsem psala v článcích zde uveřejněných, miluji vyprávění z minulých dob a zároveň jsem člověk, který si od starších nechá poradit.
Doma nevařím z žádných náhražek, vše si poctivě dělám sama. Vývary, nudle do polévky, bramborové knedlíky dělám z vařených brambor, nikoliv z pytlíku, apod.. Ano, asi proto jsem v kuchyni někdy tak dlouho, ale rodina dostává to nejlepší a nejzdravější. A prý jim chutná! Vzhledem k tomu, že mi vrací prázdné talíře, snad nelžou!
Dostala jsem po babičce kuchařku, která díky častému používání vypadá jako nesesponkovaný scénář ze 40. let. Zde jsou recepty bez bujónů a různých dochucovadel dnešní doby. Napsala ji paní Hana Košková, která ji věnovala svojí mamince. Kniha "Stolečku, prostři se" byla vydána již v roce 1947. Tato kniha vyplnila citelnou mezeru na knižních trhu o vaření své doby. Ztotožňuji se s jejím tvrzením, že nepostačuje jen "umět vařit", musí se vařit výživně, sytě a chutně.
Jaká by měla tedy hospodyňka také býti? No přeci pohostinná! Ale tohle se podle mého názoru předává z generace na generaci, tedy dle toho, jak jsme vychovány. Moje babička je velice pohostinná. Podotýkám, že jí je 84 let. I když k ní přijedeme na neohlášenou návštěvu, což osobně nesnáším a vždy se proto snažím něco alespoň babičce dovézti, nikdy se nestalo, že by nám neuvařila kávu, čaj, neměla upečenou buchtu, neměla sušenky pro děti, obyčejný rohlík s máslem. O nic si nemusím říkat, vše je automatika. Prostě hospodyňka - jak má býti. To samé je moje maminka. Té když se někdo v něděli ráno nahlásí, že přijede v poledne na návštěvu, vždy má pro všechny navařeno. Podotýkám, že žijeme na vesnici, tedy se nemůžeme sebrat a jít nakoupit pár metrů do Billy nebo do Lidlu. Stejná jsem i já a jiná prostě nebudu. Bohužel ne všude to takto funguje. Ale to je každého věc a každého vizitka.
Všichni se v naší rodině řídíme citátem - kdo se ptá, nerad dá.
No, ale nyní se vraťme ke starým kuchařkám.
Uvedu zde jeden dobový recept na polévku ze slepice:
Příprava: slepice, 3,5 l vody, sůl, kořenová zelenina
Zabijte slepici, vykuchejte a očistěte ji. Vložte do studené, osolené vody a vařte 2-3 hodiny s kořenovou zeleninou na mírném plameni. Pak polévku sceďte a zavařte. Zavářka - nudle, flíčky, knedlíčky apod. Maso ze slepice obereme, nakrájíme a vložíme do polévky.
Tak a nyní můj recept dnešní doby.
Koupíme si slepici nebo kuře, na dnešní recept mám kuřecí skelety. (Osobně si neumím představit, jak bych slepici, chuděru jednu, zabíjela. Asi bych měla problém i s chycením slepice na dvorku. Dříve to bylo ale naprosto normální.). Doma ji omyjeme a vložíme do kastrolu. Přidáme sůl, celý pepř, trochu nového koření a bobkového listu + kořenovou zeleninu. Pro barvu přidávám i celou cibuli, kterou před tím opět opláchnu.
Vařím cca 3,5 hodiny, hned jak mi změkne maso a jde lehce oddělit od kosti. Vyjmu z kastrolu, vývar přecedím. Kořenovou zeleninu nakrájím na malé kostičky, protože by mi děti větší nesnědly. Znáte to také tak? Vložím do vývaru. Přidám nudle, čerstvou petrželku, kterou si pěstuji v květináči v kuchyni u okna. Pokud je potřeba, ještě případně dosolím. Počkám, až se dovaří nudle a můžeme podávat.
Tak Vám přeji - DOBROU CHUŤ.
---------------------------------------------------------------------------------------
Obrázky použité z:
moje vlastní a:
czechteam.info
frodogalery.cz
bejvavalo.cz
skrz.cz
2024 ©